Karmen, text o lehce maniakálním vztahu k aplikaci na rozpoznávání ptačích hlasů, právě vyšel lotyšsky v literárním časopise Domuzīme!
Absolutně nechápu tu rychlost, protože prosba svolení k otištění přišla před necelým měsícem.
Zrovna jsem trávila sobotu na conu v Mladé Boleslavi. V pauzách mezi dílnami jsem nejdřív vyzvídala u Lukáše Vavrečky, editora sbírky Osiřelo dítě, jak se povídka dostala do hledáčku lotyšského literárního časopisu. Netušil.
Pak jsem naháněla Petru Dieslerovou, jestli mohu povídku poskytnout a není to v rozporu s nakladatelskou smlouvou. Tušila. A ještě mi to obratem potvrdila.
Přesto jsem nevěřila vlastním očím, když jsem vytáhla ze schránky navlhlý časopis. Musíme se vypravit do civilizace, na jejímž konci stojí zrezavělé kastlíky opatřené čísly. Na samotu u lesa se už pošťákům lítat nechce, zato pro ptáky je tu ráj. To jste nevěděli? Ale vždyť o tom přece píšu v Karmen!
A teď mou povídku Sandra Nikujceva bleskurychle přeložila do lotyštiny a Lauma Nortniece ji ještě před otištěním doplnila celostránkovou ilustrací.
Mám pocit, že přestávám stíhat rychlost, se kterou se svět otáčí, a temné čáry, které běh věcí urychlují. Možná v tom má prsty umělá inteligence. Možná jen někdo protřepal písek v přesýpacích hodinách.
